Етимологија

На једном језичком сајту наиђох на штур податак: Глагол секирати се је романизам; није изведен од именице секира. Дакле, овај глагол и ова именица нису у сродству. :)


Шта знамо о томе?
 
На једном језичком сајту наиђох на штур податак: Глагол секирати се је романизам; није изведен од именице секира. Дакле, овај глагол и ова именица нису у сродству. :)


Шта знамо о томе?

HJP upućuje na sekantan. Ali, pretpostavljam da je to još jedan u nizu slučajeva dvostruke etimologije, praktično žargonizam iz druge polovine 19. veka.

content



https://books.google.rs/books?id=zVZTAAAAcAAJ&pg=PA1130&dq=sekiraju&hl=en&sa=X&ved=0ahUKEwjQi6Gi_8DPAhVEVywKHV3xB74Q6AEIHDAA#v=onepage&q=sekiraju&f=false

1871
 
Zna li neko etimologiju imena Dostana?

Без икакве провјере у литератури, ослањајући се само на причу коју сам давно чуо, помињем као могућност да је име Достана давано петој, шестој ћерки са жељом да се коначно добије син. Дакле, у смислу – ДОСТА ћерки, хоћу сина! :)
 
Без икакве провјере у литератури, ослањајући се само на причу коју сам давно чуо, помињем као могућност да је име Достана давано петој, шестој ћерки са жељом да се коначно добије син. Дакле, у смислу – ДОСТА ћерки, хоћу сина! :)

Не бих рекао да је могућност, већ да је управо тако, на основу традиције.

Достана – женски облик према мушком имену Достан (које се ређе јавља).

ДОСТАН
Старосрпско име заштитног карактера. Порекло се изводи од основе корена доста(ти). Отуд је изведен придев достатан. Постоји и презиме Достанић.

У прошлости, док се још увек веровало да реч има магично дејство, ово име се надевало детету зарад заустављања рађања у породици у којој је било више (достатно) деце. Тако је и када су женска деца у питању, с тим што се име Достана давало и другом женском детету у породици, а некада и првом, у жељи да следеће дете буде мушког пола.

Тачније, ово име спада у скупину зауставних имена, попут: Станко/Станка, Станијан/Станија, Станоје/Станојка и сл.

Име налазимо и у Српском рјечнику Вуковом, такође и хипокористични облик - Дóста.

(1804)
1: Куме, крсти ми дете Достана. Не могу више да рађам, имам већ четрдесет година и деветоро деце иза себе. Доста је од мене. Мора децу неко нахранити и васпитати у овом страшном времену зулумском!
2: Хоћу да ти учиним. Ма знам ја какав је кум, у младости је он био велики враголан, кад се умомчио, јурио је сваку девојку по врбацима. Ал' видим и сад може, у 45 година, свака му част! Јунак без премца је кум, а таквом јунаку ни туце деце није мало! Ал нека буде како ти заповедиш кумо!
 
Zna li neko etimologiju imena Dostana?

Него, занимљиво је значење те речи:
Хинди: दोस्ताना {dostana} - пријатељство, пријатељски
दोस्त ‎(dost, “пријатељ”) + ‎-आना ‎(-ānā) → ‎दोस्ताना ‎(dostānā, “пријатељски”)
 
Него, занимљиво је значење те речи:
Хинди: दोस्ताना {dostana} - пријатељство, пријатељски
दोस्त ‎(dost, “пријатељ”) + ‎-आना ‎(-ānā) → ‎दोस्ताना ‎(dostānā, “пријатељски”)

А још занимљивије ми је било када сам пронашао исту реч с истим значењем у Српском рјечнику:

2rmqmwl.png


Дост - пријатељ

Стара, заборављена српска реч.
 
А још занимљивије ми је било када сам пронашао исту реч с истим значењем у Српском рјечнику:

2rmqmwl.png


Дост - пријатељ

Стара, заборављена српска реч.

Bokte mazo. :D

Otvori ti indoserbističku paradigmu, da ne kažem Paradigminu kutiju. :D

- - - - - - - - - -

Sad će da se jave dušebrižnici kako je reč dost dospela iz ciganskog jezika; treba pogledati ostale slovenske rečnike.
 
Bokte mazo. :D

Otvori ti indoserbističku paradigmu, da ne kažem Paradigminu kutiju. :D

- - - - - - - - - -

Sad će da se jave dušebrižnici kako je reč dost dospela iz ciganskog jezika; treba pogledati ostale slovenske rečnike.

У словенским речницима нисам пронашао, мада постоји ова глаголска повезаност:

Словачки:
dostať - prijať (priateľ)

Пољски:
dostać - przyjąć (przyjaciel)

Има у иранском (персијском):
dôst - пријатељ

У староиндијском, тј. санскрту:
priya(s) - драг, достојан

Гледао сам у ромском речнику, нема те речи, ни сличног корена. Ако је дошла од неког другог, онда то могу Турци да буду.


Али Бог нам, свакако, није дошао ни с Хиндусима, ни с Турцима.
Достојно јест. :)
 
Potpuno sam zaboravio na to znacenje reci dost. Podsetio bih da u epskoj poeziji se pojavljuje pojam glavni prijatelj. Moguce da je to dost. Koliko se secam, u patrijarhalnim zajednicama glavni prijatelj podrazumeva posebnu vrstu odnosa. Cini mi se da se pominje I u Kanonu Leke Dukadjinija, a takodje da postoji i studija o tome, verovatno Milosa N. Djurica.
 
Potpuno sam zaboravio na to znacenje reci dost. Podsetio bih da u epskoj poeziji se pojavljuje pojam glavni prijatelj. Moguce da je to dost. Koliko se secam, u patrijarhalnim zajednicama glavni prijatelj podrazumeva posebnu vrstu odnosa. Cini mi se da se pominje I u Kanonu Leke Dukadjinija, a takodje da postoji i studija o tome, verovatno Milosa N. Djurica.

Занимљиво запажање!
 
У словенским речницима нисам пронашао, мада постоји ова глаголска повезаност:

Словачки:
dostať - prijať (priateľ)

Пољски:
dostać - przyjąć (przyjaciel)

Има у иранском (персијском):
dôst - пријатељ

У староиндијском, тј. санскрту:
priya(s) - драг, достојан

Гледао сам у ромском речнику, нема те речи, ни сличног корена. Ако је дошла од неког другог, онда то могу Турци да буду.

Bravo za trud i rezultat.

Što se tiče etimologije reči dosta (dovoljno), pok. dr Bulču Laslo je predložio da reč potiče od do+sit(a) (do sitosti). Budući da je prilog prilično sinoniman sa dovoljno (do+voljno) (znamo šta je voljka i šta je podvoljak>podvaljak) ja sam Bulčuovu etimologiju prihvatio. I sada, u tvojim predlozima dobijam još jednu potvrdu, jer je reč dosta (do sitog, do sita) povezana sa prijatnošću i, konačno, prijateljstvom.
 
Bravo za trud i rezultat.

Što se tiče etimologije reči dosta (dovoljno), pok. dr Bulču Laslo je predložio da reč potiče od do+sit(a) (do sitosti). Budući da je prilog prilično sinoniman sa dovoljno (do+voljno) (znamo šta je voljka i šta je podvoljak>podvaljak) ja sam Bulčuovu etimologiju prihvatio. I sada, u tvojim predlozima dobijam još jednu potvrdu, jer je reč dosta (do sitog, do sita) povezana sa prijatnošću i, konačno, prijateljstvom.

Трубачов у "Етимолошком речнику словенских језика" (Этимологический словарь славянских языков) сматра исто. Иако не искључује ни остало, сматра да је то најбоље објашњење.
 
РИС?

Да ли има везе са цртежима, односно-могло-би -бити- графемама, као руско "рисунки" и "рисунок", и колико има везе са чертама и резама неког (црно)рисца, или које рискиње?
Руси користе и глагола "нарисовати" напр. у филму "Человечка нарисовал я".
Ако од црта и черта настане цртеж или чертаније, шта настане од реза..или, од чега настане рис.. ?

Питам поводом термина ОРИСНИЦА,који се појављује у неким српским и неким бугарским крајевима као синоним изразима суђаја, рожденица,суђеница. наречница и слично. Може се наћи и облик УРИСНИЦА, налик урезу


5_1.jpg
5_2.jpg
 
Poslednja izmena:
РИС?

Да ли има везе са цртежима, односно-могло-би -бити- графемама, као руско "рисунки" и "рисунок", и колико има везе са чертама и резама неког (црно)рисца, или које рискиње?
Руси користе и глагола "нарисовати" напр. у филму "Человечка нарисовал я".
Ако од црта и черта настане цртеж или чертаније, шта настане од реза..или, од чега настане рис.. ?

Питам поводом термина ОРИСНИЦА,који се појављује у неким српским и неким бугарским крајевима као синоним изразима суђаја, рожденица,суђеница. наречница и слично. Може се наћи и облик УРИСНИЦА, налик урезу

Мислим да је у питању нека стара врста "графике" или "графичког" отиска, али не познајем уопште тај занат па не умем да повежем исправно.
 
Vracanje na temu, a reke su nepresushni izvor price i raznoraznih reminiscencija da ne kazem secanja i uspomena.

U Ceshkoj je Vltava majka svih reka, ali kad ukucas u Googl Smetana, Vltava dobijes odmah tu predivnu muziku pod nazivom Moldau.
Od kud da se Vltava zove Moldau? Izvire u Moldaviji?
Rec Vltava je germanska , potice Wilth-ahwa sto je nekada znacilo divlja, neukrotiva reka, ali vidim da je sada to Moldava.

Původ názvů Vltava a Malše


U Vltavy je dnes všeobecne přijímáno, že její název pochází z germánského *Wilth-ahwa/aha, s významem divoká, prudká voda[SUP]1[/SUP]. Proti tomuto obsahovému významu názvu nelze nic namítat. Vltava se od našich ostatních důležitých řek odlišovala tím, že její tok vetšinou vedl hlubokým kaňonem s častými peřejemi. To bylo od pradávna velmi významné, neboť nebylo možno pohodlne cestovat po terase nad její říční nivou. Trochu jiné je to s teorií, že český název Vltava vznikl vývojem z germánského *Wilth-ahwa nebo *Wilth-aha. Nejstarší zápis hydronyma je k roku 872 ve Fuldských análech u zprávy o porážce peti knížat in Boemanos u řeky Fuldaha. Další zapsaná podoba je v pasovských diplomatických listinách: ... fluuium, qui Wultha vocatur ... (Wulth-a, tedy bez -aha) k 23. 8. 1111 a totéž k 26. 6. 1113. V jejich osvedčení rakouským vévodou Leopoldem 15. 10. 1208 je zapsáno: ... fluuium, qui Wolta ... Následuje Wlitaua (*Wlit-javá Vlitava/Wlitaua) v Kosmove kronice (před 1125).
Máme-li začít od začátku, tak je třeba nejprve rozebrat původ názvu samotného místa, podle nehož jsou Fuldské anály pojmenovány. Nejstarší zápisy pro dnešní mesto a stejnojmennou řeku Fulda jsou tyto: Uulta, Uultaha (k roku 750), Fulda (751), Uuldaha (752) a Fulde (769). Obmenami jsou např. Folda (název fjordu v Norsku), firth (výraz pro pobřežní vody ve Skotsku fjord), der Freund (nem. přítel, podle stínového dvojčete), die Furt (nem. brod), das Pferd (nem. kůň), Fjorgyn (germ. Letní bohyne = pršená, plodící), ale též frnda (čes. vulg. ženský pohlavní orgán) a frčet (nespis. rychlý pohyb), dále pršet, Puruša (ind. bůh Pršák), Prthaví (ind. Letní bohyne) atd. Starosaské folda (zemina, půda) je zřejme staré přenesení významů pršená plodící zemina, podobne jako u slovanského pršená práh, spraš, ve smyslu vyvýšená nezamokřená půda vhodná pro pestování obilí.
Jednotícím principem pro uvedená slova je primární významový obsah tekoucí, dešťová voda, stín, rychlý pohyb a oplodňování, čili podstata zatažené oblohy s deštem. Jejím slovanským zbožnením je Veles (← vlas, ind. démon Válá = srst, vlas).V nesatemizované podobe je Veles použit v názvu lidu Veleti (lat. Vilcen apod.). Již v mezopotámském mýtu O Gilgamešovi je výstižne popsán atribut stínu. Gilgamešovo stínové dvojče Enkidu bylo divoké a chlupaté stvoření, na vyobrazeních i s kopyty (→ pohádkový čert)[SUP]2[/SUP]. Pro zatahující se oblohu jsou charakteristická rychle rostoucí obří mračna (→ řec. příšery Pýthón a Tyfón). Proto slova odvozená z par/per- t/th/d primárne vyjadřují dešťovou vodu (fjord), divokost (wilth), stín (Freund), porost (vlas) a vele (velký), odvozene pak pršenou/prcanou Letní bohyni[SUP]3[/SUP].
Hlavne je třeba zohlednit skutečnost, že germánský kořen ahwa (lat. aqua = voda) se u českých řek uplatňuje pouze teoreticky v nedoloženém *Wilth-ahwa. Není ve Fuld-aha, ani ve Wulth-a. Nemá tedy nic společného s -ava v pozdejším názvu Wlit-aua/Vlt-ava. Naopak jako slovanská koncovka je obsažena např. v Sázava, Úhlava, Ostrava, Pálava, ale i v dálava dál(ka). Nejstarší zaznamenaný název pro Vltavu ve tvaru Fuldaha je zjevne ovlivnen pro analisty známým a domácím tvarem užívaným nejen pro nemeckou řeku Fulda. Mohla to způsobit nečitelnost původního notářova záznamu o uznání porážky peti knížaty učineného po bitve nekde v Čechách. Druhou možností je, že se jedná o překlad názvu Velet na Fuld, oba názvy navíc pochází z původního kořene *par/per → *pfurt/*velet. Za skutečný záznam názvu Vltavy je možno považovat až Wultha (Wulth-a), čili z *Velet-a, odvozený od boha Veleta/Velese s významem divoký a velký. Vývoj českého názvosloví pak určil zmenu koncovky -ja na -javá → *Velet-javá Wlitaua/Vltava. Takto je to zaznamenáno v případe řeky Sázavy. Zde je kořenem Sat/Saz, protože tato řeka se odlišuje kalnou vodou na rozdíl od Vltavy, do které vtéká a usazováním bahna, tedy splavené půdy z okolní krajiny. K roku 1045 je zapsán tvar Zazoa (*Saz-ja) a po přemene koncovky -ja na -javá z toho *Saz-javáSázava[SUP]4[/SUP].
Otázkou je, zda germánští Markomané sídlící v České kotline v prvních šesti stoletích n. l. vůbec řeku Vltavu znali. Na tzv. Ptolemaiove mape z poloviny 2. stol. n. l., což je určení míst, pohoří a řek podle souřadnic v díle Geógrafiké hyfégesis je Vltava ješte považována za horní tok Labe a vlastní horní tok Labe je tedy přítokem, navíc nezmíneným. Dřívejší Tacius ve spise Germania dokončeném roku 98 také umísťuje pramen Labe do zeme Hermundurů, kteří sídlili při horním toku Dunaje. Prokonzul v Pannonii Dio Cassius před rokem 229 však již zapsal: „Labe pramení ve Vandalských horách“, to je v Krkonoších[SUP]5[/SUP]. Zmena určení pramene Labe podle písemných zdrojů nastala až v poločase germánského osídlení Čech. Zde je možný dvojí výklad. Buď římská administrativa velmi dodatečne zaznamenala zmenu způsobenou Germány, nebo to byli naopak Římané, kteří v dobe ustálení pomerů v oblasti po Markomanských válkách (165–180) stanovili, že pramen Labe je v Krkonoších. Druhá možnost se jeví jako pravdepodobnejší, protože Germáni by spíše meli převzít hydronomii po předchozích Keltech. S administrativním narovnáním Labského toku do dnešní podoby byla zřejme stanovena hranice další římské zájmové zóny smerem na severovýchod. Labe totiž volne kopíruje tehdejší římskou hranici na středním Dunaji a Rýnu. Myslím si, že takový přístup by se od Římanů dal celkem očekávat. Jak se Římané vyrovnali s názvoslovím nove vzniklého přítoku Labe, čili Vltavou, zůstává nevyjasnené. Dá se však předpokládat, že i pro ne to byla Divoká řeka, a jméno Velet/Veles jim známo bylo. Použili jej v kentumované podobe u boha Vulkána (Vulkanus), sídlícího pod Etnou, obdoby řeckého boha Héfaista. Germáni tak vlastní název pro Vltavu vůbec nemuseli mít. Nemecký tvar Moldau, převzatý z češtiny je doložen až ve 13. století. S jistotou se toto rozhodnout nedá, ale jak si ukážeme, domácí přijetí zmeny je pravdepodobnejší až u Slovanů.

Elbe.png

Porovnání průbehu Labe na tzv. Ptolemaiove mape Velké Británie (vpravo Albis Fluvius) s dnešním kartografickým znázornením (vlevo Elbe) ukazuje nejen na přesnost práce antických kartografů, ale i na pomerne častou zámenu Vltavy a horního toku Labe.
(Blažek Václav, Praha jazyková v Lutovský M. – Smejtek L. a kol.: Praveká Praha, 2005.)
O jiných starovekých zámenách již nejsou zprávy, dá se tedy usoudit, že se jedná o zmenu jedinou.
 
Uvek me presece na pola i to tamo gde sam najtanja ( oko struka:D) kad mi se ucini da sam pomesala dva naziva za jednu reku,
a to je uvek slucaj sa ovom Vltavom i Moldavom. Ovi "moji" to zovu Moldau, a tako i muziku, ja Vltava i onda pomislim da su neke dve reke u pitanju.
 
Чешки.. неки делови текста потпуно разумљиви, а други.. као да је реч о неком ванземаљском језику

Kad ukontaš predloge i reflekse staroslovenskih glasova ide ko po loju. Dobro, treba znati i jedan deo vokabulara. :mrgreen:

Sledi nastavak teksta o nazivu Vltave:

Za čirou spekulaci je dnes již možno považovat teorii, že nemecké Moldau vzniklo z Vltava disimilací V-V na M-V kvůli snazší výslovnosti. Archeologický výzkum určil oblasti pohřbů pod mohylami v jihozápadních, jižních a východních Čechách. Podle poznatků z al-Masúdího Zmínky o Slovanech plyne, že druhá osídlovací vlna v Čechách, spojená s mohylovými pohřby, si navíc přinesla i nářeční odlišnost, příznačnou pro východní Slovany. Dokládá to Bolee- (rus.více) ve jméne Boleslav, zřejme i v B.s.klávič (*Bolesaklávič), pravdepodobném otci Drahomíry, matky knížete Boleslava I. a kořen -mir ve jméne Drahomíra. Dále např. místní název Bolevec v Plzni[SUP]5[/SUP]. Za pravdepodobnejší je možno považovat starší názor, že Moldau pochází z mold-ava (mladá, divoká). Ten zcela souhlasí s uvedenou nářeční odlišností, neboť jinak se pro toky spíše používá jako jmenný základ bystrý. Druhou možností je vznik názvu z molotmolotok (rus. kladivo), mlat, mlátit apod., které bylo použito rovnež s významem divoký.
V této souvislosti je nutné připomenout řeku Mulda u severních Srbů (dnes Sasko). Stávající výklad předpokládá původ z mahlen (nem. mlýt), protože na řece se nalézalo množství mlýnů. Jenže již Detmar z Merseburgu ve své kronice z let 1012–1018 uvádí tvary Muldau a Mulda. To znamená, že tak učinil v dobe kdy oblast byla osídlena Slovany používajícími k mletí zrna ruční žernovy. Vodní mlýny tak nemohly dát základ k pojmenování této řeky. Zároveň je nutné vyloučit použití významu mladá (divoká) příznačném pro oblasti českých mohylových pohřbů. Spíše může název pocházet z die Mulde (nem. koryto, kotlina) a Slované jej převzali od zde dříve sídlících Germánů. V takovém případe by bylo také možné, že nemecký název Moldau pro Vltavu má stejný původ. Jenže pak je obtížne vysvetlitelný časový hiát mezi germánským osídlením Čech a uplatnením názvu až ve 13. století.
Je velmi zvláštní, že Bavoři převzali od svých sousedů v jižních Čechách jejich překlad Vltavy (*Divoká voda) v podobe Moldava → Moldau (*Divoká voda), který se postupne uplatnil v nemčine, bez ohledu na to, že tvar Wultha/*Vьlta jim byl také znám. Vždyť se předpokládá, že Bavoři jsou z části příchozí Markomani ze zeme Baia tedy České kotliny a z toho i původ jejich jména Baiuwarii (lidé ze zeme Baia). Pokud by meli vlastní název pro Vltavu, přinesli by si ho sebou, a to skutečne v rekonstruované podobe *Wilthahwa. Z toho vyplývá, že pro Germány byla Vltava velmi pravdepodobne ješte horním tokem Labe a jejím prvním známým pojmenováním bylo až *Veleta/Wultha*VьltavaVltava/Wlitaua. Zmenu by tak Slované převzali od obchodníků vázaných na pozdne římské obyvatele v bývalých římských koloniích ve středním Podunají. V každém případe bychom se meli vzdát jedné z tzv. oficiálních teorií. Buď Bavoři nemají se zemí Baia nic společného, nebo Vltava s *With-ahwa. Spíše se dá přiklonit k druhé možnosti, a sice že Vltava je původním slovanským názvem, asi navazujícím na nedochované latinské pojmenování. Zároveň i budeme-li pochybovat o ztotožnení Baiuwariů s příchozími z Boemie – České kotliny. Protokeltské etnikum v Bavorsku i Čechách mohlo považovat za svého boha – héroia (praotce) jménem Boi a jméno Baiuwariů a geografický název České kotliny mohly vzniknout nezávisle na sobe. I tak by germánské složka pozdejších Bavorů mela být středoevropská a mela by případný germánský název *Withahwa znát.
K původu názvu Malše se v knize Pomístní jména v Čechách uvádí: „Původní jméno řeky Malše bylo Malče, jak o tom svedčí doklady z 13.–15. století. Tato podoba vznikla přivlastňovací příponou -ja z osobního jména Malcha a znamenala „Malchova (voda nebo řeka)“[SUP]7[/SUP].
Snad je to pouhé přehlédnutí, ale z *Malcha mohlo vzniknout pouze pozdejší Malše (dle chš) a starší Malče potom z *Malka (kč). Podezřelý je lingvisty oblíbený výklad původu názvu ze jména osobního. Malše je v regionu pomerne významnou řekou, určite nemohla mít vlastníka a ani nemohla být bez obecne přijímaného názvu do období dosídlení krajiny, aby mohla nejakým způsobem přijmout název až z osobního jména, například bohatého mlynáře.
Malše je na dolním toku témeř soubežne tekoucí řekou s Vltavou a jejich soutok je přímo v centru sídelní oblasti, dnes Českých Budejovicích. Potom by mel název vzniknout nejspíše ze vzájemného porovnání obou řek. Malše je proti Vltave menším tokem, z říčního úlu pohledu pak melčím. Základem by tak bylo *malk- *Malk-ja*MalčjaMalča/Malče Malše. (Viz též záver článku Doudlebové a druhá vlna osídlení.) Rovnež umístení prvního vokálu v názvu Malše odkazuje na východoslovanskou nářeční odlišnost. Při původu názvu u první osídlovací vlny bychom spíše mohli očekávat tvar *Mlače nebo *Melča.

Jan Cinert
11. 7. 2010
(poslední úprava 8. 5. 2013)



1: Lutterer – Majtán – Šrámek: Slovník, 1982; Olivová-Nezbedová – Knappová – Malenínská – Matúšová: Pomístní jména v Čechách, 1995.

2: Slova, považovaná dnes za vulgární, jsou zlatým fondem etymologie.
3: Lutterer – Majtán – Šrámek: Slovník, 1982; Olivová-Nezbedová – Knappová – Malenínská – Matúšová: Pomístní jména v Čechách, 1995.
4: Na tyto významné skutečnosti ohledne pramene Labe upozorňuje Blažek Václav: Praha jazyková v Lutovský M. – Smejtek L. a kol.: Praveká Praha, 2005.
5: Cinert Jan: Bylo to jinak, 2008.
6: Lutterer – Majtán – Šrámek: Slovník, 1982; Olivová-Nezbedová – Knappová – Malenínská – Matúšová: Pomístní jména v Čechách, 1995, podle Lutterer – Majtán – Šrámek: Slovník, 1982.
 
Uvek me presece na pola i to tamo gde sam najtanja ( oko struka:D) kad mi se ucini da sam pomesala dva naziva za jednu reku,
a to je uvek slucaj sa ovom Vltavom i Moldavom. Ovi "moji" to zovu Moldau, a tako i muziku, ja Vltava i onda pomislim da su neke dve reke u pitanju.

Uglavnom, Moldau nema veze sa Moldavijom, jer Moldavija je reč nastala iskrivljenjem srpske reči Bogdanija. To je, koliko god SF zvučalo, činjenica. E sad koje je poreklo imena Vltava mene kopka. :think: Najpre, pošto je -ava jasno, interesuje me VLT-. :)
 
Uglavnom, Moldau nema veze sa Moldavijom, jer Moldavija je reč nastala iskrivljenjem srpske reči Bogdanija. To je, koliko god SF zvučalo, činjenica. E sad koje je poreklo imena Vltava mene kopka. :think: Najpre, pošto je -ava jasno, interesuje me VLT-. :)
Ja mogu samo ovo da "pruzim";)


Die Moldau (tschechisch Vltava Audio-Datei / Hörbeispiel Aussprache?/i, historisch Wulda – aus dem germanischen Wilth-ahwa, was so viel wie „wildes, reißendes Wasser“ heißt),
 

Back
Top