Mrkalj
Buduća legenda
- Poruka
- 36.764
http://web.archive.org/web/20070309221507/people.fsv.cvut.cz/toUTF8.en/~gagan/jag/litera/dalimil.htm
http://www.manuscriptorium.com/Manu...criptorium/rep_normal_160&lang=CZ&envLang=cze
kapitola 1
Ot Babylonské veže a o sedmidcát jazycích
Když vešcek lid pro svú vinu
krome osmi vodú zhynu,
tehdy ti, již biechu ostali,
ot vzchodu slunečného vstali,
(5) k poledni se veždy brachu;
nebo biechu plni strachu.
Po tom se vešdy bojiece,
sami sobe v tom neveřiece,
když na jednom poli biechu,
(10) jemužto Samar diechu,
tu nemúdrú radu vzechu
a práve podobnú k smiechu
řkúc: "Postavimy veži sobe,
ta bude vysoká do nebe."
(15) A když tu veži deláchu,
tvrdými cihlami ji stláchu.
Klí miesto vápna jmejiechu
a všickni jednu řeč mluviechu.
Bohu se jich řeč nesmíli,
(20) jich jazyky tako zmýli,
že bratr bratru neurozume,
ale každý svú řeč ume.
Tu svého diela přestachu,
druh ot druha pryč se brachu.
(25) Každý sobe tech vlast ustavi
a ot tech vznechu se rozliční nravi.
Ti sobe osobichu zeme,
jakž dnes má každá jme.
Mezi jinými Srbové
(30) tu, kdežto biechu Hřekové,
podlé moře se ustavichu,
až do Říma se vzplodichu.
kapitola 2
O počátce jazyka českého
V srbském jazyku jest zeme,
jiež Charvátci jest jme.
V tej zemi bieše lech,
jemuž jme bieše Čech.
(5) Ten mužobojstva se dočini,
pro než svú zemi provini.
Ten Čech jmieše bratruov šest,
pro než jmieše moc i čest,
a ot nich mnoho čeledi,
(10) již jedné noci Čech osledi.
I vybra se se vším z zeme,
jiež bieše Charvátici jme.
I bra se lesem do lesa,
dietky své na plecí nesa.
(15) A když dlúho lesem jide,
k velikému hvozdu příde.
Tu se stešče čeledi jeho.
I vece Čech: "Ach, beda skutka mého,
že jste vy pro me v tejto núzi
(20) a jsú pro me váši domové hustí luzi."
I vece Čech k svému sboru:
"Podejdem pod tuto hóru!
Detem a skotu otpočinem
a snad se tuto s túhú minem."
(25) Zajtra u pravé zóře
by Čech sám sedm na tej hóře,
s niež všichnu zemi ohleda
a dále jim jíti neda
řka: "Mámy zemi po své vóli,
(30) budú nem sde plni stoli,
zveři, ptákóv, rýb, včel dosti,
ot nepřátel dosti tvrdosti."
Jako by se dnes na púšči stalo,
kdežto by jim nic nepřekážalo.
(35) Ale s té hóry na zemi zřechu,
pro to tej hóře Říp vzdechu.
Prvé chleba nejmejiechu,
jedno maso a ryby jediechu.
Prvé léto laz vzkopachu,
(40) druhého léta rádlem vzórachu.
Ale že jich staroste Čech diechu,
proň zemi Čechy vzdechu.
Ti lidé verni biechu
a své sbožie obecno jmiechu.
(45) Komuž se co nedostanieše,
ten u druha jako své vezmieše.
Jeden obyčej zlý jmejiechu,
že manželstva nedržiechu.
Tehdy ijedna žena mužem jísta nebieše
(50) a jeden muž žén mnoho jmejieše.
Práve skotsky přebýváchu,
na každý večer nového manželstva hledáchu.
Súdce nejmejiechu,
nebo sobe nekradiechu.
(55) Pakli se kdy stala která sváda,
u stařejšieho budieše rada,
aby právo učinili,
pravému škody polepšili.
Minu let velmi mnoho,
(60) že se držiechu ten lid obyčeje toho.
http://www.manuscriptorium.com/Manu...criptorium/rep_normal_160&lang=CZ&envLang=cze
kapitola 1
Ot Babylonské veže a o sedmidcát jazycích
Když vešcek lid pro svú vinu
krome osmi vodú zhynu,
tehdy ti, již biechu ostali,
ot vzchodu slunečného vstali,
(5) k poledni se veždy brachu;
nebo biechu plni strachu.
Po tom se vešdy bojiece,
sami sobe v tom neveřiece,
když na jednom poli biechu,
(10) jemužto Samar diechu,
tu nemúdrú radu vzechu
a práve podobnú k smiechu
řkúc: "Postavimy veži sobe,
ta bude vysoká do nebe."
(15) A když tu veži deláchu,
tvrdými cihlami ji stláchu.
Klí miesto vápna jmejiechu
a všickni jednu řeč mluviechu.
Bohu se jich řeč nesmíli,
(20) jich jazyky tako zmýli,
že bratr bratru neurozume,
ale každý svú řeč ume.
Tu svého diela přestachu,
druh ot druha pryč se brachu.
(25) Každý sobe tech vlast ustavi
a ot tech vznechu se rozliční nravi.
Ti sobe osobichu zeme,
jakž dnes má každá jme.
Mezi jinými Srbové
(30) tu, kdežto biechu Hřekové,
podlé moře se ustavichu,
až do Říma se vzplodichu.
kapitola 2
O počátce jazyka českého
V srbském jazyku jest zeme,
jiež Charvátci jest jme.
V tej zemi bieše lech,
jemuž jme bieše Čech.
(5) Ten mužobojstva se dočini,
pro než svú zemi provini.
Ten Čech jmieše bratruov šest,
pro než jmieše moc i čest,
a ot nich mnoho čeledi,
(10) již jedné noci Čech osledi.
I vybra se se vším z zeme,
jiež bieše Charvátici jme.
I bra se lesem do lesa,
dietky své na plecí nesa.
(15) A když dlúho lesem jide,
k velikému hvozdu příde.
Tu se stešče čeledi jeho.
I vece Čech: "Ach, beda skutka mého,
že jste vy pro me v tejto núzi
(20) a jsú pro me váši domové hustí luzi."
I vece Čech k svému sboru:
"Podejdem pod tuto hóru!
Detem a skotu otpočinem
a snad se tuto s túhú minem."
(25) Zajtra u pravé zóře
by Čech sám sedm na tej hóře,
s niež všichnu zemi ohleda
a dále jim jíti neda
řka: "Mámy zemi po své vóli,
(30) budú nem sde plni stoli,
zveři, ptákóv, rýb, včel dosti,
ot nepřátel dosti tvrdosti."
Jako by se dnes na púšči stalo,
kdežto by jim nic nepřekážalo.
(35) Ale s té hóry na zemi zřechu,
pro to tej hóře Říp vzdechu.
Prvé chleba nejmejiechu,
jedno maso a ryby jediechu.
Prvé léto laz vzkopachu,
(40) druhého léta rádlem vzórachu.
Ale že jich staroste Čech diechu,
proň zemi Čechy vzdechu.
Ti lidé verni biechu
a své sbožie obecno jmiechu.
(45) Komuž se co nedostanieše,
ten u druha jako své vezmieše.
Jeden obyčej zlý jmejiechu,
že manželstva nedržiechu.
Tehdy ijedna žena mužem jísta nebieše
(50) a jeden muž žén mnoho jmejieše.
Práve skotsky přebýváchu,
na každý večer nového manželstva hledáchu.
Súdce nejmejiechu,
nebo sobe nekradiechu.
(55) Pakli se kdy stala která sváda,
u stařejšieho budieše rada,
aby právo učinili,
pravému škody polepšili.
Minu let velmi mnoho,
(60) že se držiechu ten lid obyčeje toho.
Poslednja izmena:
