Šakal
Elita
- Poruka
- 17.385
Dalimilova kronika 01
Ot Babylonské věžě a o sedmidcát jazycích
Když vešken ľud pro svú vinu
kromě osmi vodú zhynu,
tehdy ti, již biechu ostali,
ot vzchodu slunečného vstali,
(5) ku poledni vešdy sě brachu;
nebo biechu plni strachu.
Potopy sě vešdy bojiece,
sami sobě v tom nevěřiece,
když na jednom poli biechu,
(10) jemužto Senaar diechu,
tu nemúdrú radu vzěchu
a právě podobnú k smiechu
řkúc: "Postavimy věži sobě,
ta buď vysoka až do nebě!"
(15) A když tu věži děláchu,
tvrdými cihlami ju stláchu.
Klí miesto vápna jmějiechu
všickni jednu řěč mluviechu.
Bohu sě jich dielo nesmíli,
(20) i jich jazyky tako zmýli,
že bratr bratru neurozumě,
ale každý svú řěč jmě.
Tu svého diela přěstachu,
a druh ot druha pryč sě brachu.
(25) Každý těch sobě vlast ustavi
a ot těch sě vzněchu rozliční nravi.
Ti sobě osobichu země,
jakž i dnes jmá každá jmě.
Mezi jinými Srbové
(30) tu, kdežto bydlé Hřěkové,
podlé mořě sě usadichu,
až do Říma sě vzplodichu.
02 Dal02 O počátcě jazyka českého
V srbském jazyku jest země,
jiež Charváti jest jmě.
V tej zemi bieše lech,
jemuž jmě bieše Čech.
(5) Ten mužobojstva sě dočini,
pro ňež svú zem'u provini.
Ten Čech jmieše bratruov šest,
pro něž jmieše moc i čest,
a ot nich mnoho čeledi,
(10) juž jedné noci Čech osledi.
I vybra sě se vším z země,
jiež bieše Charváti jmě.
I bra sě lesem do lesa,
dietky své na plecú nesa.
(15) A když dlúho lesem jide,
k velikému hvozdu přijide.
Tu sě stešče čeledi jeho.
I vece Čech: "Ach, běda skutka mého,
že jste vy pro mě v tejto núzi
(20) a sú pro mě váši domové hustí luzi."
I vece Čech k svému sboru:
"Podejděm pod tuto hóru!
Dětem a skotu otpočinem
a snad sě tu s túhú minem."
(25) Za jutra u pravéj zóřě
by Čech sám sedm na tej hóřě,
s niež všucku zem'u ohleda
a dále jim jíti neda
řka: "Jmámy zem'u po svéj vóli,
(30) budú nám sde plni stoli,
zvěři, ptákóv, rýb, včel dosti,
ot nepřátel dosti tvrdosti."
Jako by sě dnes na púšči stalo,
kdežto by jim ničs nepřěkážalo.
(35) Ale že s té hóry na zem'u zřěchu,
pro to tej hóřě Říp vzděchu.
Prvé chleba nejmějiechu,
jedno maso a ryby jědiechu.
Prvé léto laz vzkopachu,
(40) druhého léta rádlem vzórachu.
Ale že jich starostě Čech diechu,
proň zemi Čechy vzděchu.
Ti ľudie věrni biechu
a vše sbožie obecno jmějiechu.
(45) Komuž sě co nedostanieše,
ten u druha jako své vezmieše.
Jeden obyčěj zlý jmějiechu,
že malženstva nedržiechu.
Tehdy ijedna žena mužem jísta nebieše
(50) a jeden muž žén mnoho jmějieše.
Právě skotsky přěbýváchu,
na každý večer nového malženstva hledáchu.
Súdcě nejmějiechu,
nebo sobě nekradiechu.
(55) Pakli sě kdy stala která sváda,
u stařějšieho budieše rada,
aby právo učinili,
pravému škody polepšili.
Minu let velmi mnoho,
(60) že sě držě ten ľud obyčějě toho.
Hm, nemam pojma da li smo o ovome... nekada... ali i ako jesmo... wtf. da se podsetimo...
Daklem, Dalimilova hronika... ovo je originalna verzija na Češkom... kasnije... su se pojavili i neki nemački prevodi gde se umanjuje značaj originalne... pre svega mislim na Venceslava Hankea i njegov prevod iz 19.-og veka...
Hm, sad...
Po ovome možemo zaključiti da su Hrvati... ustvari Srbi... a od kojih su usput... postali ili nastali Česi... ili...?
Ot Babylonské věžě a o sedmidcát jazycích
Když vešken ľud pro svú vinu
kromě osmi vodú zhynu,
tehdy ti, již biechu ostali,
ot vzchodu slunečného vstali,
(5) ku poledni vešdy sě brachu;
nebo biechu plni strachu.
Potopy sě vešdy bojiece,
sami sobě v tom nevěřiece,
když na jednom poli biechu,
(10) jemužto Senaar diechu,
tu nemúdrú radu vzěchu
a právě podobnú k smiechu
řkúc: "Postavimy věži sobě,
ta buď vysoka až do nebě!"
(15) A když tu věži děláchu,
tvrdými cihlami ju stláchu.
Klí miesto vápna jmějiechu
všickni jednu řěč mluviechu.
Bohu sě jich dielo nesmíli,
(20) i jich jazyky tako zmýli,
že bratr bratru neurozumě,
ale každý svú řěč jmě.
Tu svého diela přěstachu,
a druh ot druha pryč sě brachu.
(25) Každý těch sobě vlast ustavi
a ot těch sě vzněchu rozliční nravi.
Ti sobě osobichu země,
jakž i dnes jmá každá jmě.
Mezi jinými Srbové
(30) tu, kdežto bydlé Hřěkové,
podlé mořě sě usadichu,
až do Říma sě vzplodichu.
02 Dal02 O počátcě jazyka českého
V srbském jazyku jest země,
jiež Charváti jest jmě.
V tej zemi bieše lech,
jemuž jmě bieše Čech.
(5) Ten mužobojstva sě dočini,
pro ňež svú zem'u provini.
Ten Čech jmieše bratruov šest,
pro něž jmieše moc i čest,
a ot nich mnoho čeledi,
(10) juž jedné noci Čech osledi.
I vybra sě se vším z země,
jiež bieše Charváti jmě.
I bra sě lesem do lesa,
dietky své na plecú nesa.
(15) A když dlúho lesem jide,
k velikému hvozdu přijide.
Tu sě stešče čeledi jeho.
I vece Čech: "Ach, běda skutka mého,
že jste vy pro mě v tejto núzi
(20) a sú pro mě váši domové hustí luzi."
I vece Čech k svému sboru:
"Podejděm pod tuto hóru!
Dětem a skotu otpočinem
a snad sě tu s túhú minem."
(25) Za jutra u pravéj zóřě
by Čech sám sedm na tej hóřě,
s niež všucku zem'u ohleda
a dále jim jíti neda
řka: "Jmámy zem'u po svéj vóli,
(30) budú nám sde plni stoli,
zvěři, ptákóv, rýb, včel dosti,
ot nepřátel dosti tvrdosti."
Jako by sě dnes na púšči stalo,
kdežto by jim ničs nepřěkážalo.
(35) Ale že s té hóry na zem'u zřěchu,
pro to tej hóřě Říp vzděchu.
Prvé chleba nejmějiechu,
jedno maso a ryby jědiechu.
Prvé léto laz vzkopachu,
(40) druhého léta rádlem vzórachu.
Ale že jich starostě Čech diechu,
proň zemi Čechy vzděchu.
Ti ľudie věrni biechu
a vše sbožie obecno jmějiechu.
(45) Komuž sě co nedostanieše,
ten u druha jako své vezmieše.
Jeden obyčěj zlý jmějiechu,
že malženstva nedržiechu.
Tehdy ijedna žena mužem jísta nebieše
(50) a jeden muž žén mnoho jmějieše.
Právě skotsky přěbýváchu,
na každý večer nového malženstva hledáchu.
Súdcě nejmějiechu,
nebo sobě nekradiechu.
(55) Pakli sě kdy stala která sváda,
u stařějšieho budieše rada,
aby právo učinili,
pravému škody polepšili.
Minu let velmi mnoho,
(60) že sě držě ten ľud obyčějě toho.
Hm, nemam pojma da li smo o ovome... nekada... ali i ako jesmo... wtf. da se podsetimo...
Daklem, Dalimilova hronika... ovo je originalna verzija na Češkom... kasnije... su se pojavili i neki nemački prevodi gde se umanjuje značaj originalne... pre svega mislim na Venceslava Hankea i njegov prevod iz 19.-og veka...
Hm, sad...
Po ovome možemo zaključiti da su Hrvati... ustvari Srbi... a od kojih su usput... postali ili nastali Česi... ili...?